Únor 2011

Malá vzpomínka na jeden malý výbuch...

26. února 2011 v 13:27 | Vašek
Mohl to být obyčejný srpnový pátek, den, na který se těšíte celý týden. Ale nebyl. Den se probouzel do slunného, teplého rána a nic nenasvědčovalo tomu, že něco visí ve vzduchu. Dokonce i v práci vše po ránu probíhalo normálně. Pozdní léto roku 2003 mi ovšem připravilo zážitek, na který občas i po letech vzpomínám. Byl natolik silný a výjimečný, že mám čas od času nutkání se o něm zmínit. Naposledy mi vytanul na mysli při posezení u kávy o přestávce s mladším kolegou, jemuž jsem slíbil onu událost popsat. Co se mi tehdy v srpnu 2003 vlastně přihodilo? Ve firmě, v níž jsem pracoval jako technik v IT oddělení, jsme kromě jiných modelů používali i několik kusů spolehlivých notebooků Twinhead XL266TK, které i přes své relativní stáří a časté používání v terénu uspokojivě plnily své poslání. Občas se samozřejmě vyskytly nějaké problémy, ale žádný dosud neskončil tak, jako ten z onoho pátku 22. srpna 2003. Měl jsem přeinstalovat výše uvedený notebook (několik měsíců uložený ve skladu) pro jednoho našeho kolegu. Standa N., také již v oné firmě nepracuje, ale pokaždé, když na tu příhodu zavzpomínám, třeba na facebooku, připojí i svou poznámku. Nakonec, jeho se to taky týkalo docela osobně. S oním notebookem strávil před touhle událostí řadu měsíců každodenní práce, často v terénu. Ale zpátky k černému přístroji, který dosud ležel na stole a tiše vrněl. Jako už mnohokrát předtím, připravil jsem si vše potřebné a s notebookem zapojeným přes síťový adaptér se pustil do instalace. Vše probíhalo naprosto normálně a nic ani v nejmenším nenasvědčovalo blížící se pohromě. Při jednom z restartů (tenkrát jsem instaloval Windows NT 4.0CZ) jsem odešel do vedlejší místnosti vymýt hrnek od kávy. Při návratu (ne déle než po třech minutách) jsem přede dveřmi zaslechl nějaké lupnutí a v příštím okamžiku jsem málem zcepeněl. Notebook položený na stole v "zahořovací zóně" (prostor určený pro instalace a zahořování PC sestav), vesele hořel půlmetrovým oranžovým plamenem, z pravé strany se ozývalo zlověstné praskání a prskání odletujících kousků plastu. Z přístroje se valil hnusný hustý, tmavě šedý kouř. Plast vedle klávesnice se vztekle kroutil a na displeji naskakovaly puchýře. V patře haly pod střechou jsem v tu chvíli byl úplně sám. Po prvním šoku jsem zezadu vytrhl napájecí šňůru a pomocí prachovky notebook svrhl ze stolu, neboť v bezprostřední blízkosti stály dva počítače a nedávno pořízený LCD. Po dopadu na podlahu dílo zkázy pokračovalo. V roztrženém bloku akumulátoru začaly vybuchovat jednotlivé články, občas některý vyletěl jako silvestrovská petarda a šířil zkázu na kabeláži v nejbližším okolí. Překvapila mě rychlost a razance celé události, vše proběhlo v několika sekundách. Když se rozptýlil štiplavý kouř a má nervová soustava se jakžtakž zklidnila, začal jsem sčítat škody. Notebook samozřejmě na odpis, dřevěný stůl bude vyžadovat docela důkladnou opravu vrchní desky, síťový kabel UTP má na několika místech spálenou izolaci až na vodiče, trackball je očouzený a pokrytý kráterky po dopadu žhavých kousků plastu, spálené CD, očouzené počítače v okolí a samozřejmě moje nervy a vědomí, že když se to stalo jednou, může se to možná přihodit i jindy. Po chvíli jsem svolal kolegy a ten pátek se nesl v duchu nastalé události. Jen vedení se tehdy nějak zvlášť nevzrušovalo. Rozborem pravděpodobných příčin a souvislostí jsem došel ke zjištění, že onen notebook již v minulém roce vykazoval problémy s akumulátorem (tentokrát ono proklínané papírování neslo ovoce, vše bylo totiž zaznamenáno). Byl tehdy odeslán k jedné nejmenované pražské firmě na repasi. Poté, co se vrátil (cena tehdy cca 4 000Kč), jsme jej pro špatnou funkci (nedobíjel) poslali i s notebookem zpět, načež se vrátil notebook i nově repasovaný akumulátor a náš uživatel přístroj ke spokojenosti své i firmy používal ještě řadu měsíců. Zajímavé bylo také to, že nepředcházelo žádné "varování", např. abnormálně zvýšená teplota v pravé části klávesnice (nad baterií), ani cokoli jiného, prostě běžná standardní reinstalace používaného notebooku. Až přišel pátek 22.8.2003… Víkend jsem strávil přemítáním o možných příčinách a byl jsem celou událostí tak nabitý, že jsem došel k přesvědčení, že tuhle událost si nemůžu nechat jenom pro sebe a sepsal podobný článek jako tento a vyvěsil jej na některých webech. Myslím, že to bylo na živě.cz, neviditelném psu a snad ještě někde. Na živě.cz se během několika hodin a dnů stal nejčtenějším článkem a nějakou dobu se držel na špici. V diskuzích pod ním se střídali experti i nýmandi a svým rozsahem si nezadala se současnými třeba kolem aktuálního výbuchu muničáku ve Vrběticích. Nikde jsem ale neuvedl, kde se to celé seběhlo a kterých firem se to týkalo, pouze své jméno. Další překvapení mě čekalo hned následující týden. V telefonu, který mi zazvonil na stole, se ozval příjemný ženský hlas redaktorky Valdanové, po představení mi sdělila, že je z televize NOVA a jestli by prý moha vyslat redaktora s kameramanem a natočit krátkou reportáž o celé události. Nejdřív jsem pojal podezření na kolegy, že si ze mě chtějí vystřelit prostřednictvím třeba některé svojí přítelkyně nebo manželky, které jsem neznal a mohla mi tedy klidně zavolat. Redaktorce jsem odpověděl, že se musím poradit s nadřízenými, ať zavolá za hodinu. Ještě jsem si vzal její číslo. Běžel jsem za kolegou a ten na uvedené číslo zavolal. Ozvala se mu skutečně redakce NOVY. Takže za pár dnů přijel František Niklas s kameramanem a natočili krátkou reportáž, která se ještě ten den odvysílala v hlavních večerních zprávách… video zpracoval a pro příští generace zachoval můj tehdejší kolega Lukáš B. video: https://www.youtube.com/watch?v=U9DKy95CtDg Samozřejmě jsme se snažili zjistit příčinu výbuchu akumulátoru v notebooku. Odvezli jsme jej na expertýzu do firmy, kde před časem provedli onu výměnu aku za repasovaný. Sami měli zájem na zjištění důvodu výbuchu. Závěr byl takový, že…cituji ze zprávy….v danou chvíli nefungovalo měření teploty, což zajišťuje interní elektronika ve spojení spolupráci s notebookem prostřednictvím termistoru. Další ochrany zřejmě zareagovaly pozdě, avšak tyto nejsou konstrukčně řešeny jako bleskojistky….konec citace. Setkali jsme se s nimi i na Invexu 2004, kde jsme u kávy a chlebíčků v jejich stánku probírali možné příčiny. My tlačili na cenu repase akumulátorů, oni se snažili dostát požadavkům zákazníka a volil se kompromis. Místo dražších japonských akumulátorových článků použili nějaké čínské noname, součástky ochran na tom byly podobně, pak se sešlo několik náhodných stavů a výsledkem byl hořící notebook na mém pracovním stole. Co ale považuji za nutné zdůraznit, je rychlost s jakou to celé proběhlo. Představa notebooku zabořeného za podobné situace třeba někde v peřinách nebo položeného na klíne v autobuse či dokonce v letadle, je dosti děsivá. Byla to jistě výjimečné náhoda, ale stalo se. se.