Duben 2012

Testament profesora Jiruše a jeho dvě tajemné bedny

7. dubna 2012 v 9:43 | Vašek
Listopad 1901 byl jistě chladný a vlhký, jak už listopady obyčejně bývají. Dědicové slovutného doktora Bohuslava Jiruše, profesora farmakologie a botaniky a dokonce i nositele šlechtického titulu, žijícího v Praze, sešli se k vykonání jeho poslední vůle. Na sklonku života se stal dokonce dvorním radou a generálním jednatelem Muzea Království českého. Měl velké zásluhy na vzniku předchůdce dnešního Národního muzea.
Pan profesor měl možná i romantickou duši nebo smysl pro humor, kdo ví. Těžko dnes říct, co si pomysleli příbuzní při čtení testamentu, v němž se psalo i toto..."Veškeré předměty nalézající se v mém bytu neb v ústavu farmakologickém, pokud jsou můj majetek, mimo bibliotheky, nábytku, zcela chatrných šatů a prádla špatného...musí se uložiti do beden zinkovým plechem vyložených. Předměty zasypou se naftalinem a bedny se pak vzduchotěsně zaletují". Přání pana profesora bylo završeno požadavkem také vyjádřeným v poslední vůli, aby truhly byly otevřeny až 200 let od jeho smrti. Tedy ne dříve, než 16. listopadu 2101.
Obě bedny byly údajně naplněny a zapečetěny samotným profesorem Jirušem krátce před jeho smrtí. Na koňském povozu je odvezli zřízenci muzea a uložili do depozitáře, kde leží dodnes.

První část přání byla splněna. A dnes, tedy 111 let poté, co byly obě truhly uloženy v Národním muzeu a trpělivě čekají naplnění obsahu testamentu, se mluví v televizi, tisku i na internetu o tom, že by snad stálo zato alespoň nahlédnout do tajemných beden. Neotevírat je fyzicky, ale využít nějaké moderní metody. Prosvítit je rentgenem, prohnat je cétéčkem nebo co já vím, čím ještě. Poodhrnout roušku tajemství, jež skrývají. Proboha PROČ? Zaráží mě i to, že myšlenka přichází od badatelů samých, od nich bych to tedy nečekal. Mluví se o tom v televizi, píše na webech a vznikly i ankety, kde může i lid prostý vyjádřit svůj souhlas s nahlédnutím nebo je odmítnout. V době kdy toto píšu je hlasování v anketě na stránkách Národního muzea zhruba půl na půl.
Já připojuji svůj názor také.
Nenahlížet
Rozumím obyčejné lidské zvědavosti, ale nechápu nerespektování přání, které vydrželo dlouhých 111 let. Myslíme si snad, že ti před námi byli méně zvědaví? Možná právě vědomí "pokušení" vedlo onoho šlechtice, aby pokoušel zvědavost svých následovníků. Já držím bednám Pana Jiruše palce, aby odolaly naší honbě za senzací. Proč chceme upřít našim potomkům radost z poznání a opět i další generace utvrdit, jací jsme to byli tenkrát (dnes) slaboši. NENAHLÍŽET a neschovávat se za moderní neinvazivní metody...Kam se poděla úcta a respekt k poslednímu přání člověka? To už jsme opravdu klesli tak hluboko, že se budeme vymlouvat, že to přece není porušení poslední vůle, že jen tak trošku nahlédneme pod pokličku. Porušení to jistě je a nejsem vůbec zvědavý na slovíčkaření těch, kteří ten hloupý nápad možná prosadí.
Blízká budoucnost ukáže, jestli dokážeme splnit poslední přání páně profesorovo nebo podlehneme pokušení. Jestli nahlédneme, budu se stydět za naše badatele i za ty, kteří je svým souhlasem podpořili. Našim potomkům bychom tím kromě vydrancované přírody a příběhů politiků, kteří se vzájemně špehovali a potají nahrávali, předali i vzkaz o opravdovém kulturním úpadku naší společnosti na počátku dvacátého prvního století. Nakonec, o tom se stejně nejspíš budou učit v dějepise, ale proč k tomu přispět i tímhle? Proč jim kazit radost a napětí z okamžiku, kdy se 16. listopadu 2101 sejdou nad záhadnými bednami a poprvé po dvou stech letech je otevřou? Jistě budou hrdí na své předky, že vydrželi a splnili přání šlechtice, pana profesora Bohuslava Jiruše.
Ještě zbývá naděje, že myšlenka k nahlédnutí a vyhlášení ankety pro veřejnost je jen jakousi sondou, jak se společnost staví k dodržování slibů a přání, byť byla vyslovena tak dávno. To by byla ta lepší varianta.
Já držím páně profesorovým truhlám palce. NENAHLÍŽET!

2.5.2012
Dobrá zpráva přišla 1. května 2012, už jsem nedoufal
Tak to tentokrát zdravý rozum a úcta k poslednímu přání člověka vyhrály :-) Do beden se podívají až potomci našich potomků, tak jak si to přál ve svém testamentu profesor Jiruš :-)
Z webu: ...V unikátní anketě, která byla uzavřena 30. dubna, vyjádřilo názor více než 3000 osob. Skenování obsahu beden podporovalo 47 procent hlasujících, proti bylo 53 procent..
Mám z toho radost...

Ve Varech létal quadrocopter!

1. dubna 2012 v 11:11 | Vašek
Nad Karlovými Vary se stahují tmavá mračna. Je docela chladno a poryvy větru prohánějí po zemi prach a listí. Na okraji předváděcí plochy stojí vedle sebe seřazeny barevné vrtulníky různých typů i velikostí a doplňuje je i několik jednoplošníků, ba i dvojplošníky jsem zahlédl. Občasný pohyb vzduchu rozechvívá černé listy rotorů helikoptér. Je sobota dopoledne 31. března a i přes nepřízeň počasí stále přicházejí další návštěvníci, děti i dospělí.
Petříkovu pozornost poutá hlavně ten podivný stroj ve tvaru kříže se čtyřmi vrtulemi. Tahá za cíp tátovy bundy a dožaduje se vysvětlení. "No, to je…to je takový speciální vrtulník, víš…", odpovídá nejistě chlapcův otec a taky zvědavě sleduje dění kolem zvláštního stroje.

To už ale předstupuje před nastoupené piloty známý nejdecký letecký modelář Václav Svoboda a po přivítání všech návštěvníků zahajuje II. Karlovarskou show - halový letecký den. Nacházíme se ve sportovní hale BK karlovarské Lokomotivy, kde nám letečtí modeláři předvedou svoje skvělé stroje i své letecké umění.
Svist roztáčejících se rotorů vrtulníků i vrtulí letounů různých velikostí poutá pohledy nejen malých, ale i těch odrostlejších přihlížejících. Začíná modelářská šou a je opravdu co sledovat. Piloti bravurně vodí své barevné stroje pomocí rádií ve vymezeném prostoru, občas některý sklízí zasloužený potlesk diváků, to když se jeho stroj prosmýkne těsně pod stropem haly přes nosník osvětlení.
Letadla předvádějí obraty, jež zdánlivě popírají zákony aerodynamiky a mezi diváky vzbuzují nadšený údiv. Modeláři ale nelétají jen tak nazdařbůh, organizátoři pro ně připravili řadu soutěží, kde si vzájemně mohou porovnat svůj um. Při průletech vertikálním tunelem dokazují, že tunelovat se dá i poctivě, a ještě to lidi pobaví. Nejmladší diváci nadšeně jásají při sestřelování balónků vrtulemi letadel i vrtulníků nebo při kličkování mezi tyčkami. Ale pozor! Náhle se objevuje skutečné UFO! Podivný stroj velikosti větší pneumatiky se pomalu kolébá nad palubovkou a na jeho hraně poblikávají barevná světélka. Už jsou tady!! Petřík nemůže ani dýchat. "Táto, to je, viď?"
Brzy se ale objevuje stroj snad ještě podivnější a malý Petřík vzrušeně vyskakuje na lavičku. "No to je něco, podívej se, jak krásně svítí! To je on, to je on, jak jsem ti říkal!". Modelář právě předvádí quadrocopter, model ve tvaru kříže se čtyřmi vrtulemi. Udivuje plynulým plavným letem, stabilizovaným gyroskopem, jeho ramena jsou pokryta barevnými ledkami a dodávají modelu mystický vzhled. A když ještě setmělou halou zazní melodie ze seriálu Akta X, nejeden návštěvník se zachvěje vzrušením a vyhlíží, odkud se vynoří agenti Mulder a Scullyová.
Modeláři se opravdu vytáhli a připravili nám super podívanou a nejeden malý divák jistě tu sobotu zahořel touhou mít taky takový stroj a kdoví, třeba jednou usedne i do skutečné pilotní kabiny. Malý Petřík v tom má jasno a už se těší na pondělí, jak o svých sobotních zážitcích bude ve škole vyprávět Alence, té s těmi dlouhými copánky.
Pohledem diváka zpoza bezpečnostní sítě...

Tento můj článek spolu se třemi fotografiemi byl uveřejněn 3.4.2012 v Karlovarském deníku :-)