Květen 2012

Gutenberg, Neruda a éčka.

8. května 2012 v 10:52 | Vašek
8.5.2012

Mládež prý dneska málo čte. Nevím. Já čtu rád a myslím, že dost. Už jako kluk jsem se s oblibou nechával unášet fantazií svou i spisovatelovou do exotických krajin mezi rudokožce, vznášel se s aeronauty Julese Verna v nadoblačných výšinách nebo s Exupéryho Malým princem cestoval po planetkách. To ještě knihy byly knihami.
Čím dál častěji jsou prý nejen v pražském metru, tramvajích nebo parcích k vidění postavy svírající v rukou jakousi plastovou placku, do níž upřeně zírají. Že jste o tom ještě neslyšeli? Tak tohle raději nikomu neříkejte. Jste tak trochu mimo. Do té placky, říká se jí e-čtečka, se prý vejde klidně celá knihovna. Třeba i městská. A je v ní e-ink, tedy elektronický inkoust a těm knížkám co jsou uvnitř se správně říká e-booky, tedy elektronické knihy. A pak že jsou éčka jen v potravinách.
Nedávno jsem si tu placku pořídil. Jdu s dobou. Čtu rád. A to nebydlím v Praze. Mám v ní schované knížky jako v malé knihovně. Tedy správněji e-booky. Nerudu vedle Viewegha, Dickense vedle Homéra. A Jirásek s Němcovou jsou tam s nimi taky. Celou povinnou školní četbu tam mám a ještě něco navíc. Městskou knihovnu ale ne, nejsem přece úchyl. Placka neváží o moc víc než plátek tlačenky z krámu paní Kavulokové, ale pomněte váhu těch děl, tedy tu metafyzickou, co v sobě skrývá. Někdy mě to až tíží na duši. To vědomí, že držím v ruce tahle díla, rozpuštěná v jakémsi e-inkoustu a uzavřená v plastové e-čtečce. Mně se to tedy líbí a vedle e-booků si normálně dál kupuju i papírové knihy. Ty opravdové, bez éček. Chybu ty placky ale přece jen mají. Nešustí mi papír mezi prsty, když obracím listy. Udělám cvak a je otočeno. Já už v těch éčkách jedu. Co jedu, já na nich ujíždím, protože čtu rád a myslím, že dost. A co užívám ta éčka, možná i víc. Jen si občas všimnu, jak na mě manželka divně kouká, když zírám do té plastové placky před sebou. A taky by mě zajímalo, co by na ta éčka řekli Gutenberg a Neruda.

Žabák žokejem...

2. května 2012 v 16:55 | Vašek
Že máj je lásky čas básnil už Mácha, ale stejně se občas nestačím divit co příroda dokáže s tvory všech řádů i neřádů v tomhle jarním pučení udělat.

Kdo mou kolegyňku Janu zná, dovede si to představit lépe. Kdo ne, o hodně přichází. Dneska ráno mi vyprávěla zážitek z nedělního "rybolovu"...její přítel Honza si nedávno pořídil rybářskou výbavu a v posledních týdnech vyráží na kapříky, na ty pravé, šupinaté. Dále to zkusím volně převyprávět podle Janina vyprávění.

...To nedělní odpoledne 29. dubna kolem půl páté sedím v křesílku na břehu přehrady Lesík nedaleko Nejdku a se vzrůstajícím napětím čtu Vaškovu knížku, když mě náhle vyruší Honzův vzrušený pokřik, těsně následovaný Ondrovým. Běžím se podívat, co se děje a vzápětí mi nohy málem vrostly do vlhkého písku břehu. Honza ukazuje rukou do vody, kde zřetelně vidím pomalu se mělčinou ploužícího kapra a něvěřícně zírám na žábu, sedící mu na hlavě s tlapkami (nebo co má žába?) pevně zaklesnutými v jeho očních jamkách. Jako kdyby ten žabák měl kapra osedlaného a brázdil s ním vyhřáté vody přehrady. To snad není pravda. Žabák jako z pohádky bratří Grimmů v nejdeckém Lesíku sedlající kapra? Po chvíli překvapení propukáme všichni v něvěřícný řehot a marně se sháníme po mobilu. Jako naschvál žádný nemáme. To by byly fotky!! A to video!! Škoda. Ale pozor! Kapr se se svým zelenohnědým žokejem vrací ke břehu a to už neponechávám nic náhodě a naháním ty své chlapy, aby se chopili draze nakoupené rybářské výzbroje. Tenhle kousek nám přece nesmí uniknout do temných hlubin! Navádím Honzíkovy ruce s podběrákem, Ondra pobíhá kolem a snaží se pomoci alespoň radou. Po chvilce boje ve vířící vodě se podivná dvojka ocitá v síti a nad zčeřenou hladinou Lesíku se nese náš vítězný ryk. Kapr se stále zaklesnutým žabákem se bezmocně zmítá v síťce zánovního podběráku a z pevného sevření zelených prstíků ho vysvobozuje až Honza, jenž vetřelce jediným hmatem smete z nebohého šupináče...tenhle kousek je můůůj, radostně křepčí za našeho nadšeného přizvukování..

...No a večer to prý skončilo rozpálenou pánví, máslem, bylinkami a boulemi za ušima zúčastněných...jen chudák žabák, májovou láskou poblázněný v chladných a temných hlubinách Lesíku nejspíš hledá někoho jiného, komu by své city vyjevil :-))

Níže je odkaz s fotografií a vysvětlením, který na webu našel neohrožený kolega, lovec kaprů a žab, Honza K.