Strom

15. září 2012 v 12:20 | Vašek
Mám rád stromy. Né že bych se k nim poutal řetězy když je mají pokácet, to ne. Prostě se mi líbí. Jsou velké, mohutné a většinou dost staré. Dějiny se kolem nich měnily a stromy stály, rostly a pak uschly a lidé je porazili. Když to nedávno potkalo jeden z těch starých a seschlých stromů, na který jsem se rád dívával, vnuklo mi to myšlenku a já musel sednout a naťukat pár vět...

...Sto roků tu hrdě stál, z matičky země svou sílu bral a korunu k nebi pyšně vypínal, vichrům zimním i vedrům letním jen se vysmíval. Co ptáčat k prvním letům provázel, kolik osudů pod větvemi svými ukrýval. Lidé přicházeli, odcházeli, dějiny kolem kvasily a on tu stál a sílil. Však čas je neúprosný, zšedla kůra, vyschla míza, listy nemají kde brát. Pak přišlo září třináctého, dvanáctý rok milénia druhého a s ním muži s pilou mocnou a větve k zemi padaly. Vzduch se náhle chvěje řevem dravce, jenž svými zuby ostrými rve tělo i paže bez mízy. Čas naplnil se a éterem se šíří zpráva, přijeď, nejedna tu padla kláda. A tak po stu letech žití, v žáru ohně se to končí a jak před věky dávnými, zas člověku strom své teplo dá, ten nechoulí se dávno v tmavé jeskyni a kotel, snad značky Horal, lhostejně jeho druha požírá...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama