Červenec 2013

iDNES vyhlásil soutěž...

31. července 2013 v 20:25 | Vašek
Napsal jsem lehkou a krátkou povídku. Letní povídku. Jmenuje se Červencový poklad. A je o...trochu níž je odkaz :-)
Webový portál iDNES totiž vyhlásil soutěž. Jednou z podmínek je rozsah max. 8 500 znaků včt. mezer a téma, no vždyť jsem to napsal trochu výš :-) Za pár dní, 10. srpna je uzávěrka a koncem měsíce pak vyhlášení vítěze. Jednomu autorovi jeho dílko otisknou ve víkendové příloze Víkend MF DNES . To je lákavé, ale konkurence je fakt dobrá. Snad jsem to s tou letní lehkostí nepřehnal :-) Ale rád se účastním i jen pro tu účast. A potěší mě, že si to třeba i někdo přečte...K dnešnímu dni (3 dny po vyvěšení na jejich stránkách) mám 310 přístupů.
Tak se nechám překvapit, vítěznou povídku si rád přečtu...

Jsme lovci...

21. července 2013 v 11:45 | Vašek
Nejsme peciválové, a tak s Kateřinkou občas vyrazíme něco ulovit. Tedy nikoli k snědku, ale pro zábavu. Junior se svou Kateřinou jsou ovšem jiný level :-) Ti mají naloveno snad už k 250 kouskům. My se zatím potácíme kdesi vzadu na chvostě, ale snažíme se. Jen za včerejší sobotu jsme si přidali dva nové zářezy. Nebyl to zase tak lehký lov, zvláště ten v Japonské zahradě nám dal zabrat. Úlovek se nám dlouho skrýval za želvou jež ho bránila, seč jí její magická síla stačila. Nakonec jsme ale slavili vítězství a další kousek si zapsali do loveckého deníku.
Žádný strach, nevracíme se ke kořenům, lovíme kešky. Takové ty poklady, co se schovávají do schránek, které se ukrývají třeba mezi kořeny stromů, pod lavičky nebo prostě někam, kde je běžný člověk nenajde. Lovec se musí zeregistrovat na webu www.geocashing.com , vybavit se GPSkou (stačí i v mobilu), přistoupit na pravidla a může vyrazit. A je z něj kešer nebo i kačer, jak kdo chce :-) Hru znají v celém světě a jen za posledních 30 dní (jak sjem si přečetl, se ve světě ulovilo 7 709 415 kešek). Ví se to, protože každý úspěšný lovec se pochlubí na onom webu, kde tzv. zaloguje nález a tím potvrdí svůj lov.
Takže my včera ulovili dvě kešky, jednu u Vyhlídky Karla IV, což je krásné místo v karlovarských lázeňských lesích a druhou v Japonské zahradě nedaleko hotelu Richmond. Pro neVaráky kus cesty za hotelem Pupp...
Obě místa stojí za návštěvu. A půjdete-li lovit, tak lovu zdar :-)

Druhý měsíc v novém jobu, Cassini a velké focení...

21. července 2013 v 11:22 | Vašek
Tak mám za sebou první měsíc v nové práci a úspěšně se protloukám i měsícem druhým. Snad to půjde. Někdy jsou to nervy, jindy klídek. Je to nová zkušenost a zatím jsem stále ve fázi rozhlížení se a sběru informací. Tolik k práci. Je neděle, tak se jí věnovat už víc nebudu :-)
Ovšem pátek, to byl den! Tedy spíš večer nebo přesněji půlnoc. To se kdesi ve vesmírných dálavách v chladu a samotě, jakou si člověk snad ani nedovede představit, chystala meziplanetární sonda Cassini k fotografování Saturnových prstenců. Nic neobvyklého, dokonce už dvakrát před tím to vědci zaonačili tak, aby se na snímku objevila i naše Země. Jenomže teď, tedy v pátek 19.7. se mělo fotit v přirozených barvách, tedy tak, jak bychom to viděli my, kdybychom tam ovšem byli. Ale hlavně tomu vědátoři tentokrát dali publicitu vpravdě celosvětového formátu. Takže celý svět, tedy ta jeho část, která má přístup k internetu se mohla připravit, zlehka zmasírována nevtíravou kamapaní, na "focení lidstva od Saturnu". Akce vypukla ve 23:27 SELČ. Země sice zabere na snímku tak jeden pixel, ale odezvu to mělo obrovskou, lidé vycházeli před domy, vykláněli se z okna (můj případ), scházeli se na zahradách i na polích nebo si jen vzpomněli na onu událost na gauči u sledování telky. Ti co měli den, taky mohli zamávat. Podle ohlasů na webu a spousty obrázků akce úspěch určitě měla.
Zatím ale čekáme na ten hlavní slavný snímek.
Je to taková dálka, že světlo a tedy i obraz Země s námi všemi mávajícími i těmi, co o ničem nevědí a lopotí se o holé přežití, letěli k sondě 80 minut. Takže když na snínací čip kamery sondy dopadaly první fotony z nichž se potom skládal obrázek, já už dávno spal. Úžasné, což?
Takže zatím mám certifikát a na snímek čekáme...
Ale že takováhle záležitost unikne pozornosti našich telereportérů...nojo, žádné drama to nebylo. Vlastně bylo, je to přece fascinující, každý se mohl zůčastnit, ověřit si fyzikální zákony (třeba ta doba letu světla s naším obrázkem), ale hlavně. V jednu chvíli se statisíce lidí bez ohledu na místo kde žijí, čím se živí nebo jaké bohy vyznávají, soustředili na společnou myšlenku...že tam někde ve vesmíru je vyslanec nás lidí a ukazuje nám, jak nepatrní v tom všehomíru jsme...toliko pouhá tečka, modrobílý bod ve tmě...
Tak snímek, vlastně celá plejáda obrázků už jsou na světě...ale ten hlavní je tady...