Pomněnka ze šuplete, hra čtyřek a sýkorka za postelí...

21. září 2014 v 12:41 | Vašek
Nemám nic proti číslům, na některá se ale přeci jenom dívám raději než na jiná, zvláště v určitém dni každého měsíce a nemusím-li s čísly navíc provádět matematické prostocviky, je s nimi občas i povyražení. S těmi čísly, tedy. Třeba když jsem včera sáhl do knihovny po Bondarenkově Zkušebním letci. Občas se mi to stane, vytane mi v mysli nějaká otázka, tentokrát šlo o něco z historie zalétávání prvních proudových migů. Jo a jenom pro pochopení souvislostí oné příhody upřesňuji, že je září roku 2014.
Vyjmul jsem tedy knihu, zalistoval v ní a do klína mi spadl složený kus papíru. Stará výplatní páska. Né, že bych knížku neměl roky v ruce, měsíce to ovšem jistě jsou. Po detailnějším pohledu na pásku jsem jen nasucho polknul. Né kvůli částce, která udávala mou tehdejší hrubou mzdu a teď se na mě vyčítavě šklebila. Mou pozornost upoutalo datum. V levém horním rohu je jasně patrný měsíc i rok..září roku 1984.
A pak už stačilo doplnit onu příhodu jen o tu onu pověstnou třešničku na dortu. Kdy že jsem to vlastně jako kluk psal ten svůj deník? Sáhl jsem hluboko do šuplíku a vyndal starý silný sešit v pevných černých deskách, který zachycuje na několika stránkách období mých dětských dobrodružství. Při čtení těchto řádků snad už ani nebude takovým překvapením, že jsem jej psal v roce 1974. A pak, že jsou čísla jen suchými ciframi. Kromě popisu několika zážitků mých a mojich kamarádů ovšem deník skrývá i vzpomínku na léto 1974 v podobě usušené pomněnky... A my se na ní díváme na sklonku léta 2014. Podivuhodné hrátky s daty napříč staletími Usmívající se ...
No nepáchali jsme my hoši ze sídliště jen neplechy...

Tolik k hrátkám s čísly a daty...

Víkend bohatý na zážitky a významné události pokračoval i v sobotu večer, kdy při příležitosti narozenin jednoho z našich rodinných přátel, tedy Zdeňkových, vyhlásil švára, ne nepodoben v té chvíli slovutnému Jiráskovu Kozinovi, že do roka a do dne dostaví to, na čem teď po práci v plném nasazení pracuje. Nu, uvidíme. Jak dopadl Lomikar víme, snad i švára dostojí svému slibu. Ovšemže jako nedávno vyhlášený nejlepší stavbyvedoucí roku má naši plnou důvěru.
Aby toho nebylo málo, ani sobotní ráno se neobešlo bez nečekaného zážitku. Možná ostré paprsky ranního slunce nebo snad ztráta orintace přivedly nebohou sýkorku k oknu naší ložnice. Ovšem tak nešťastně, že nalétla příliš prudce, nezvládla manévr a narazila do skla. Naštěstí v takovém místě, že ještě proklouzla dovnitř, tam ovšem, lapena v osidlech záclony se chvilku zmítala, aby pak zapadla mezi topení a postel, kde zůstala bezvládně ležet. Opatrně jsem ji, zabalenou v útěrce zvedl a položil na vnitřní parapet okna. Malé srdíčko prudce bušilo v tělíčku velikosti dětské pěstičky. Sýkorka seděla na utěrce, mžourala očkama a my s Kateřinou napjatě sledovali, co bude. Jestli se vůbec vzpamatuje. Trvalo dobrých pět minut, kdy jen seděla a koukala a neměla se k ničemu. Pak, snad posbírala dost sil, najednou zatřepala svými malými křidélky a byla pryč. Tak ať ti to sýkorko tam venku pěkně lítá...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama