Jak krušnohorští hrabaví svou troškou přispěli k vývoji v automobilovém průmyslu

18. února 2015 v 18:28 | Vašek
Možná se zdá někomu nadpis nepochopitelný nebo naopak vyvolává představu některých jedinců mezi námi. Tentokrát je to jinak. Byl to právě řád hrabavých a vrubozobých nebo tedy přesněji několik jeho zástupců, kteří se, ač anonymně a nevědomky, stali součástí procesu, jehož výsledky jsou důležité pro mnohé z nás.
Znáte to, přijdete k vašemu vozu a z kliky se na vás posměšně šklebí hnusný, šedobílý bobek. Hned je vám jasné, že se váš miláček stal cílem vzdušného ataku jakéhosi opeřence, jehož byste v tu chvíli nejraději rozcupovali na peříčka. Ano, ačkoli nejspíš nemířil, trefil se přesně. Šedobílé cosi na hýčkaném povrchu kliky, jejíž chromový třpyt jste tak pečlivě hlídali a opečovávali zaschlo a vám dá nemalou práci se toho hnusu zbavit. Nemusíte být zrovna přespříliš bystří, abyste tušili, že to, co nebohý létavec vypudil ze svého opeřeného tělíčka není zrovna kousek vanilkové zmrzliny, ale dosti agresivní produkt trávicího ústrojí jinak docela sympatického tvorečka, který dokáže lak auta značně poškodit.
Ve firmě se krom mnoha jiných činností zabýváme i zkoušením a testováním určitých komponent, které jsou součástí našich čtyřkolových miláčků. A zrovna kliky dveří aut, bez nichž by to zkrátka jaksi nešlo, patří mezi ně. Nebo šlo, ale asi dost špatně. No a ty kliky mají povrchovou úpravu. A někdy ne lecjakou. Jsou lakované, všelijak barevně vyvedené nebo krásně chromované a nikdo z majitelů auta je nechce vidět poškrábané či jinak poškozené.
Jednoho dne z rána jsem byl zkrátka kolegyní Jarmilkou, jež se věnuje právě materiálovým testům dotázán, zda neznám ve svém okolí někoho, kdo by mohl rychle poskytnout vzorek ptačího trusu na test jeho působení na lakované díly, v našem případě zmiňované automobilové dveřní kliky.
Oslovil jsem kamaráda Martina, jehož stavení se nachází kousek nad městem a jenž chová mimo jiné i slepice a jinou drůbež. Pták jako pták. Chvilka veselého vysvětlování v telefonu a příslib dodání vzorku jejich trusu vykouzlila na tváři mé sympatické kolegyně vděčný úsměv.
A tak se stalo, že druhý den několik slepic z Martinova chovu a byly to fešandy z rodu Vlašek, jejichž předkové pocházejí z Itálie, svým dílem přispěly i kolegyně Tetry a hanbu svému rodu neudělaly ani kachny Pižmové, známé také jako čínky, jejichž praprabáby prý přispívaly svým peřím i do čelenek vysoko v Andách žijícím Mayům či Aztékům. Tedy asi náčelníkům. No a nedávno se všechny tyhle krasavice zapsaly i do novodobé historie automobilismu.
S napětím teď očekáváme, jak se naše opeřené Krušnohorky vypořádají se slovutnou značkou jednoho nejmenovaného světového automobilového výrobce. Jen doufám, že jim někdo nepředčítal Orwellovu Farmu zvířat, to bychom se mohli dočkat překvapení ještě většího.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama