Říjen 2015

Vezmu tě až za Aš a nad Hranice u hranice...

18. října 2015 v 16:02 | Vašek

















Malá slovní hříčka jež tvoří nadpis mě napadla v září, které se letos opravdu povedlo. Končící léto z posledních sil překonávalo teplotní rekordy pro tohle období zaznamenané a vypadalo to, že snad tentokrát ani neskončí. Záhy samozřejmě skončilo.

Rád své lety s něčím spojuji. Aby měly ještě jakousi přidanou hodnotu. Jistěže samotný let je úžasný sám o sobě, ale přidá-li se k němu třeba oblet hradu Rabštejn vypínajícím se nad údolím Střely nebo tajemného mnišského kláštera poblíž Bezvěrova či přelet Klínovce nebo mystického Vladaře nedaleko Žlutic, získává jakýsi duchovní přívlastek. Tedy alespoň já to tak vnímám.
No a v září jsem se vrátil k dávné myšlence, která mě provází už dávno od minulého století, a to, podívat se v letadle nad místa, kde vlastně začínají Čechy. A tím místem je Ašský výběžek. Podíváš se do mapy a vidíš takový ocásek, přímo lákající dostat se až na jeho samý koneček, tvořený malinkou bambulkou vybíhající do německé země. Je to jakýsi typický příznak a dlouhé roky mě lákal. Tenkrát v osmdesátých letech minulého století na to nebylo ani pomyšlení, tahle oblast byla sportovním letcům zapovězena, byla za "tenkou červenou linií", hluboko v příhraničním pásmu a navíc prošpikována od Chebu až po onen samotný výběžek sledovacími radiotechnickými prostředky, například 551.rota radiotechnického průzkumu, samozřejmě utajovanými. Vojáci tu naslouchali rádiové komunikaci amerických a německých vrtulníků a letadel pilně monitorujícímch pro změnu provoz na naší straně. Naštěstí jsou už tyhle hrátky dávno jen historií a já se mohl plně poddat myšlence na návštěvu místa, kde začíná česká země...
"Co bys řekla tomu, kdybych tě vzal v letadle až za Aš nad Hranice u hranice?" vybalil jsem u kávy na Kateřinku svou myšlenku. Jak jsem očekával, nadchlo jí to to stejně jako mě a pak už nezbývalo, než nápad realizovat.
V sobotu 19. září nám to vyšlo nad očekávání. Po návratu z letu, jež byl také v duchu jistého přívlastku...ale o tom zase někdy jindy, jsme se vydali na severozápad za naším cílem.
Po startu z dráhy 233 chebského letiště jsem to vzal přímo přes Cheb na Františkovy Lázně, aby se i Katka mohla kochat nádherně nasvícenými sceneriemi. Odpolední sluníčko se snažilo seč mohlo a bylo co obdivovat. Modrá obloha s bílými valouny plochých kumulů dodávala letu nádhernou atmosféru a stíny mraků na krajině pod námi vytvářely bizarní obrazce. Okolí Chebu je krásné a po přeletu rychlostní komunikace R6 nás brzy vítají rybníčky před Frantovkami a vzápětí i lázně samé. Červené střechy domů i jasně patrné kolonády, parky a zeleň přímo ve městě, to se musí vidět, pár řádek nemůže krásu tohodle městečka viděného shůry dostatečně popsat. Však sem také míří nejeden zájemce o vyhlídkový let a i já tu rád kroužím a obdivuji se té nádheře. Z Frantovek pokračujeme přes Hazlov dál do nitra tajemného výběžku a pod námi se v lese kroutí koleje prvního železničního spoje na území Česka. Brzy se objevuje zástavba města Aše a severozápadně od něj Katka upozorňuje na rozhlednu, která se nápadně podobá Bismarckově rozhledně nedaleko Chebu, jíž jsme před časem navštívili. Jak jsem později vyčetl, je jí opravdu podobná nikoli náhodou, ale proto, že patří mezi tzv. Bismarckovy rozhledny, kterých je po světě přes 200. Tahle se ale jmenuje Háj u Aše nebo taky německy Heinberg. Jsme v Schengenu (jistě všichni ví oč jde, nebude se tu tím zdržovat), takže si nemusím dělat starost z blízké hranice s Německem. Pokud ji přeletíme, nic se neděje, samozřejmě pokud bych zamýšlel letět dále do vnitrozemí, jsou dány postupy, ale ty nás teď nemusí zajímat. Přesto naši polohu průběžne kontroluji s mapou i GPSkou, ale spíš proto, abych Katku mohl upozornit na místa, kolem nichž prolétáme a aby mi hlavně neuniknul ten začátek naší země, a přece jenom taky proto, abych si pohlídal onu hranici. Vůbec není shora patrná, jen louky, lesy, vesničky a mezi nimi silnice a cesty, naprosto nic nenapovídá, že právě tady před čtrvtstoletím začínala (vlastně skončila) pověstná železná opona. Už jen pamětníci žijící tu po obou stranách hranice mohou vyprávět. Brzy se dostáváme do samotného konce výběžku a vlastně na onen začátek vlasti, jak jsem o tom snil...prolétáme kolem prvního městečka naší země s příznačným názvem Hranice. Kousek za obcí, na místech někdejších radiotechnických stanic vojáků teď stojí pětice stožárů s obrovskými vrtulemi větrných elektráren, nedaleko se točí oblouk první silnice v Česku i s první autobusovou zastávkou Hranice, Trojmezí...dál už jsou jen louky a lesy. Vedu letoun až do nejprvnějšího výběžku, až do jakéhosi apendixu, opravdu je to jen takový nepatrný ocásek, je mi jasné, že přeletím hranici, ale to nevadí...letíme mezi potoky Rokytnice a Bystřina, které vlastně tvoří hranici a pod námi se vine naučná stezka Na cestě k trojstátí...později mě napadá, že vlastně někteří mladí dnes třeba ani nechápou proč se tu mluví o trojstátí?? Přelétáme bod Trojmezí, vstupujeme do německého vzdušného prostoru a táhlým obloukem přes vesnici Mittelhammer podél silnice do vsi Kugelreuth se vracíme na naše území.
Cestou zpátky ještě pod levým křídlem míjíme městečko Bad Elster, u Aše Katce nabízím bližší pohled na rozhlednu Háj a kolem hraničního přechodu Vojtanov se vracíme do prostoru Chebu a po chvíli přistáváme na chebském letišti.
Splnil jsem si další ze svých leteckých přání, snad udělal Katce radost zajímavým a krásným výletem...
Místo samé je zajímavé spíš tím duchovním přívlastekem...a onou myšlenkou...Vezmu tě až za Aš nad Hranice u hranice...
Aš, vpravo rozhledna Háj

Nad Chebem...

Trasa našeho letu podle GPS

Hranice, Trojmezí...a první silnice v ČR ...











Zpráva o WUFI 2015

14. října 2015 v 17:13 | Vašek


Divný nadpis? Vůbec ne. WUFI je zkratka World Ultralight Fly-In. Světový slet ultralightů. Ono totiž několik chlápků v Belgii a Americe napadlo, že by mohli uspořádat první světový slet ultralightů. Je to tak, klábosili na fejsu a přišel nápad.
Nojo, ale jak to provést? Nijak jinak než virtuálně to zkrátka nešlo. Vymysleli tedy akci s výše uvedeným názvem a vypustili ptáčka do světa. Jde zkrátka o to, že v uvedený den, tedy v sobotu 10. října se kdekoli na planetě Zemi vznese pilot ultralightu do vzduchu sám nebo s pasažérem a vyfotí se tak, aby bylo zřejmé, že jsou opravdu v luftě a navíc snímek bude opatřen Date Stamp...tedy datem pořízení ve snímku. Obrázek, jeden nebo více, pak vloží na facebookou stránku
včetně údajů o místě pořízení, typu a registraci letounku, jména nebo jmen posádky, případně další informace. Organizátoři akce chtějí získat zápis do Guinessovy knihy rekordů. Nemusí jít jen o klasiku, tedy to v čem létám třeba já, ale i paraglide, rogalo, prostě vše, co spadá do kategorie ultralight. Cessny, Zlíny, Pipery, ani Airbusy se zkrátka nepočítají :-)
Díky krátké zmínce v časopise Pilot jsem informaci o plánovaném sletu objevil. Nikde jinde ani čárka, žádná zmínka, o svolávání ultralajtistů českých ke strojům nemluvě. Škoda.
Já ovšem nelenil, týden před akcí vyvezl juniora na jeden delší letík, aby se seznámil s aeroklubovým Allegrem i povětřím a navrhnul mu spoluúčast na světovém podniku. Vašek, jak jsem očekával, souhlasil. Protentokrát jsem nechal Kateřinku, mou věrnou spoluletkyni posledních měsíců, Vaškovu matku a mou milou ženušku doma u plotny, aby svým letcům, účastnících se téhle úžasné akce připravila chutný sobotní oběd. Jo, servis je důležitý.
10. října 2015 byl termín oné akce vyhlášené hochy zpoza "velké louže" i Evropy. Skoro jsem nemohl dospat. Předpověď slibovala ranní mlhy, nízkou oblačnost a snad sem tam paprsek slunce během dne. Vyšlo jim to dokonale. Pohled z okna mi ráno moc nadějí na sobotní let nedával. Až před polednem jsme vyrazili do Chebu na letiště. Vál čerstvý vítr, ale moc se mu nízké mraky nedařilo rozhánět. Povětrnostní minima byla ovšem v normě, vytlačili jsme tedy ultralehké Allegro 2000 z hangáru, poklábosili s Honzou G., majícím službu u rádia a po upřesnění meteo situace a našeho záměru se vydali na let.
Tedy vzhledem k počasí jsme se dohodli jen na krátkém obletu letiště, pořízení několika snímků a návratu zpět. Na nějaké delší poletování v luftě to opravdu nebylo. Jak jsme si usmysleli, tak jsme i provedli. Po startu Vašek udělal hned několik fotek pro jistotu, dvakrát jsem obkroužil letiště a přistáli jsme. Zúčastnili jsme se světové akce!!!
Od rána na webových stránkách přibývaly fotografie a popisy těch, kteří už ve vzduchu pobyli. Nový Zéland, Austrálie, Malajsie...no a odpoledne jsem přidal konečně i ty naše. Jsme tam!! Akce a hlavně její myšlenka, že v jeden den, kdekoli na světě, se stejnou ideou a vědomím, že i jinde, tam kde vychází nebo naopak zapadá slunce, na chladném severu i horkém jihu jsou lidé stejného zájmu, se srdcem toužícím po létáááníííí...a přibývají další letci, Francouzi, Němci, Norové, Italové i Španělé, Američané severní i jižní, Portoriko..., prostě kam se podíváš na mapě, tam v sobotu 10. října 2015 vzlétly ultralighty se svými piloty...a my s Vaškem jr. byli mezi nimi :-)

Aktualizace 22.10. ...zatím to vypadá, že z celých Čech, Moravy a Slovenska jsme letěly toliko tři posádky...dvě letadla a jeden paraglide s motorem...my v Chebu, kolega na Rané u Loun a paraglide u Prostějova...

Aktualizace 17.11. ...napsal jsem jednomu z organizátorů akce a Paul Lindamood mi potvrdil, že se akce zúčastnilo 533 pilotů či členů posádek ze 44 zemí světa :-)

A máme to :-) certifikáty o účasti