Listopad 2015

Když má anděl rudá křídla...

16. listopadu 2015 v 14:45 | Vašek
Je neděle 27. září a s mojí Kateřinkou letíme v lehkém červeno modro bílém Allegru s větrem o závod tisíc fítů, tedy stop nebo po česku asi tak tři sta metrů nad krajinou a po několika obkrouženích tajemného hradu Rabštejn, jenž se vypíná nad údolím řeky Střely míříme na sever. Blížíme se k silnici jež spojuje Karlovy Vary s Prahou a po níž jsme nejednou uháněli ať jedním či druhým směrem. Slavná nebo spíš neslavná E48/6, časem snad R6. Nechci tu ale rozjímat nad jejím rozšířením či opravami. Dnes mě v prostoru Lubence, kde ji protneme na naší vzdušné cestě na sever k Nechranické přehradě, čeká jiný úkol. Nastoupal jsem o pár stovek stop výš. Díváme se šikmo pod nás na obě strany, máme dokonalý přehled o provozu na komunikaci, kde až příliš často dochází k nepěkným situacím mezi řidiči. Na panelu rádia mám už nějakou dobu nastavený kmitočet 131,400 MHz a poslouchám, jestli někdo něco nehlásí, abych nepřekážel. Na frekvenci je ticho a já cítím jak mi buší krev ve spáncích. Oba s Katkou sledujeme situaci pod námi, několikrát měním směr, abychom měli přehled o obou směrech silnice. Z téhle výšky máme dokonalý rozhled a vozidla na silnici se sunou jako malé barevné krabičky. Nikde, ani ve směru z Lubence na Vary, kde se před Bošovem provádí rozsáhlá rekonstrukce silničního tahu, nevidíme žádný problém. Tak jo. Třikrát zaklíčuji, tedy mačkám tlačítlo rádia a do mikrofonu hlásím:"...doprava Praha, dobrý den...". Ticho v rádiu, díváme se s Katkou na sebe, krčím rameny a opakuji:"...doprava Praha, dobrý den...". A v rádiu se najednou ozývá příjemný mladý ženský hlas:" doprava Praha, dobrý den...nebeský anděli, dávejte..." Polknu knedlík v krku a s trochou nervozity v hlase hlásím:"nebeský anděl 734 ... ..., moje poloha Lubenec, informace o provozu na silnici E48/6 na stupni jedna...klid v obou směrech..." A ve sluchátkách dívka, tedy centrála Global Assistance Praha, odpovídá:"děkuji nebeský anděli, přeji vám hezký let, na slyšenou...". Loučím se a přepínám na rádiu opět na kmitočet 121,600 MHz Praha information. Díváme se s Katkou na sebe a říkám..."tak to by bylo, vyzkoušel jsem spojení a funguje to...".
Za pár minut míjíme Vroutek a před námi se z krajiny čím dál zřetelněji vykresluje městečko Podbořany. Rozhlížíme se po krajině a užíváme si krásy letu. Katka mě najednou upozorňuje na kouř, zvedající se nad okrajem lesa trochu stranou od naší trati. "Podívej se támhle, nějaký kouř na třetí hodině...aby to nebyl počátek požáru...". Letošní suché léto dalo vzniknout řadě požárů polí i lesů, pokládám letadlo na pravé křídlo a vyšlapuji nohou směrové řízení. Letoun se poslušně stáčí vpravo. "Obletím to tak, abys na to dobře viděla a udělej pár snímků". Náš letecký výlet náhle dostává lehký nádech dobrodružství. Už se jen tak nevezeme a nekocháme krásou krajiny. Dole pod námi se možná odehrává počátek lesního dramatu. Možná. Točím nad okrajem lesa zatáčku, Katka fotí a oba se shodujeme, že vidíme tři, čtyři, možná dokonce pět malých ohnisek, zřetelně mezi stromy vysokého smrkového lesa rozeznáváme oranžové ohýnky z nichž stoupá slabý kouř, slévající se nad vrcholky stromů v patrný sloup dýmu, skláněný slabým větrem a z větší dálky sotva proti nebi patrný. Co nebo spíš koho ale nevidíme, jsou lidi. Nějaké postavy, jež by svědčily o tom, že se tu snad pálí klestí nebo že jsou ohně pod kontrolou. Nikde nikdo. Na okraji lesa nestojí ani žádné vozidlo. Pusto a prázdno. Že by zvědavce nevylákalo ani naše letadlo? Přece by se šli podívat, když jim tu kroužíme nad hlavami. Kdyby tam někdo byl. Ale neobjevila se ani noha. Místo je docela vzdálené od nejbližší vesnice. To nevypadá dobře, říkáme si s Káťou, dávám plný plyn a nabírám výšku. Na rádiu opět nastavuji 131,400 MHz, třikrát klíčuji a do mikrofonu:"... doprava Praha, ještě jednou dobrý den..." A po chvilce se ve sluchátkách ozývá známý ženský hlas:" nebeský anděli, opět dobrý den, dávejte...",
Vysypal jsem to ze sebe včetně udání polohy a hlavně, že nikoho v blízkém okolí nevidíme, operátorka s příjemným dívčím hlasem poděkovala a slíbila, že informaci předá, popřála nám podruhě v krátké době krásný let a já zase přeladil na Praha information...a pokračovali jsme dál v letu na sever.

Před nějakým časem napadlo správné lidi na správných místech, že by se i malé létání, tedy ultralighty a další malá latedla dala využít i pro sledování dopravní situce i pro případné požáry v terénu a podobné záležitosti, Shora je přece jen všechno lépe vidět. Od nápadu přešli k realizaci a pod záštitou Global Assistance vznikl klub Nebeských andělů. Myšlenka mě zaujala, zaregistroval se, seznámil s podmínkami a postupy a teď při každém letu sleduji i provoz na silnicích, situaci na polích, loukách i lesích a čas od času, je-li vhodná situace podám zprávu. Zatím jinou "ostrou", než o těch plamíncích mezi Vroutkem a Podbořany jsem zatím naštěstí nemusel, ale je dobré být připravený. Vzdušný prostor republiky je rozdělený na tři oblasti, my spadáme pod Prahu, ty dvě další mají Brno a Ostrava a pracují na jiném kmitočtu. Dobrý nápad, skvělá myšlenka a hlavně funkční provoz. Jen musíme být v dostatečné výšce, protože naše členité kopcovité území zvláště tady na západě komplikuje spojení s centrálou v Praze. Tak zase někdy a dávejte pozor na silnici. Nebeský anděl s rudými křídly nelétá každý den...bohužel.
Jo a proč ta rudá křídla andělská? No přece naše ultralehké Allegro 2000 má rudá křídla :-)