Neobyčejný zážitek obyčejného rána…

12. března 2016 v 15:24 | Vašek
Před nějakým časem, hrozně to letí, jsem tu popisoval, no spíš si pohrál s jazykem, jeden neobyčejný zážitek obyčejného dne.
A před několika dny mi onu hříčku jedna nová příhoda připomněla a inspirovala k napsání dalšího příběhu, pro mě také neobvyklého.
Oč tedy šlo tentokrát?

Cestou do práce mě onoho březnového čtvrtečního mrazivého rána venku nepotkalo nic, co by stálo za zmínku až do chvíle, kdy jsem se opět ocitnul uvnitř toho zvláštního světa prošpikovaného kabely a trubkami, nástěnkami s tabulkami i barevnými grafy plnění, ale také osudy a příběhy lidí a protkaného barevnými čarami vymezujícími nám cesty a cestičky. Procházel jsem halou nahoře po lávce…
...Kráčím tedy nad prostorem, kde neúnavné stroje i znavení lidé odvádějí poctivě svou práci, míjím jiné, pohroužené do sebe podobně jako já, však je také časné ráno a slunce je ještě schované hluboko pod obzorem a nás to teprve čeká...a sem tam mrknu dolů, kde už jiní čile kmitají mezi stroji. Náhle mou pozornost upoutá podivný zvuk, takový sem nepatřící, snad někdo zapomněl ztišit rádio někde dole?...A blížím se pomalu k postavě přede mnou jdoucí a zvuk nabývá na intenzitě...a už rozeznávám tóny a vidím, že jakýsi mladík v tmavém, s kapucí na hlavě, drží v rukou flétnu. Jsem překvapen a vnímám rozpor mezi prostředím, v němž se nacházíme a jistou absurditu oné chvíle a nevěřícně zírám a podivného človíčka vzápětí míjím...a pod námi jsou desítky jiných lidí mezi roboty, jež lhostejně a s nelidskou pravidelností konají, bez známky citu a únavy, co jim člověk uložil za úkol. Absolutní kontrast.
A on pomalu šel a hrál moc hezky, romantické tóny se mísily s brutální kakofonií zvuků a nebojácně, leč marně odolávaly drtivé převaze ohromných strojů, dokud udolány nezanikly...a on kráčel dál po dlouhé lávce, snad inspirován Dykovým Krysařem nebo se rozešel s dívkou svou, ale třeba naopak nějakou nedávno poznal, možná s ní prožil noc plnou lásky? Kdoví. A třeba jen rád hraje, bez ohledu na to, kde je, sobě i druhým pro radost. Rozhodně to byl pro mě zážitek hodný toho, abych jej zaznamenal alespoň touhle cestou…
Je to stejně zvláštní...v takovémhle podivně sestaveném společenství a v situaci jaká dneska je ve společnosti, může i člověk nadaný, na něco šikovný a někdy jen souhrou nepříznivého osudu být zasazený do prostředí, kam by třeba ani neměl patřit. Chlapec odloží flétnu, možná ji ve své skříňce vloží do malé dřevěné krabičky, navleče si montérky a postaví se snad ke stroji, možná jezdí s ještěrkou, nevím...nedíval jsem se kdo to je, bylo to tak překvapivé a okouzlující, že jsem si chtěl uchovat pohled na neznámou postavu s kapucí a flétnou v rukou a v nitru nechat doznívat ty krásné, jímavé tóny…
V jakém podivném světě, na jehož podivnostech se každý jeden z nás svým dílem, větším či menším podílíme, to žijeme…

V úvodu zmíněný jiný příběh o neobyčejném zážitku obyčejného dne...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 neweresth neweresth | Web | 12. března 2016 v 15:39 | Reagovat

A někdy si jen málokdo všimne. Kdekdo se skrývá v úboru a jen hrstka vidí víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama