Duben 2016

Honorář...

17. dubna 2016 v 21:04 | Vašek
Tak jsem dostal svůj první honorář za otištěný článek. V časopise. Leteckém :-) V loňském prosincovém Pilotu...
Několik článků mi už otiskli i jinde. V Karlovarském deníku i nejdeckých Radničních listech. V mystickém roce 2000 jsem za jeden článek dostal dokonce knihu. Bezva knížku nejdeckého rodáka pana Hanische První tanec v Karlových Varech. To byla bezva pobídka a sem tam něco napíšu. Jen tak pro svou radost a snad potěšení těch, co si k tomu najdou cestu. Víc nechci a případné finanční ocenění mě ani nenapadlo. Až teď nedávno, šefredaktor Pilota mě požádal o číslo účtu. Že mi prý pošle honorář za článek. A je to tu. Pár stovek, ale potěší. Někomu by to možná připadalo jako spíš symbolická částka, ale o tu symboliku mi jde především. Ale hlavně o ten samotný fakt, že mi otiskli článek v republikovém časopise. Leteckém. Potěšilo mě to. To, že mi ho otiskli i to, že poslali honorář. Kdybych se na věc díval pragmaticky, vlastně mi pokryl náklady na ten let. Ale buďme trošku romantiky. Píšu o tom, co dělám rád a co je myslím to úplně nejvíc nejlepší, co může být...letět tam nahoře pod obláčky...
O říjnové akci jíž jsem se zúčastnil s junioerm jsem psal tady


Letošní první...

5. dubna 2016 v 17:05 | Vašek
První dubnová neděle byla zkrátka báječná. Sobota sice nabídla modrou oblohu, také ale ostrý bočák...tedy chci říct, že vítr foukal téměř kolmo na dráhu chebského letiště. Takže jsme šli s Katkou na procházku. Taky dobrý, jen jsem pořád pokukoval po obloze...
Ovšem neděle, to byl den! Už jsem měl absťák, na vrtuli jsem si sáhnul naposledy tři dny před koncem loňského roku, tehdy to ale stálo zato Úžasný ...nádherné počasí a s Katkou jsme letěli v Allegru nad Nejdkem...
Ale zpátky k té dubnové neděli. Na letiště jsem dorazil před jedenáctou. Pln očekávání a natěšený jsem se po domluvě s kamarády pustil do práce. Otevřít hangár a už se zdravím s osiřelými letadélky...vytahuji naše Allegro 2000 na sluníčko a nenápadně hladím jeho štíhlý bílý trup s modrými a červenými pruhy a nemůžu se dočkat, až se zavřu v kabině a otočím klíčkem startéru. Jen klid, do té doby je ještě potřeba udělat spoustu práce...domlouváme se co se bude dít, jako kumulky na obloze objevují se na letišti kamarádi plachtaři, toužící také po prvním letošním...
Jarda Š. je tu skoro vždycky. Místní, na letiště to má cobydup. A je to bývalý palubní technik z Hinda...tedy bitevního vrtulníku Mi-24 a taky instruktor. Osoba povolaná, aby mohl provést prohlídku a předepsanou údržbu letadla před prvním letošním letem...rozděluje úkoly, já se postarám o umytí eroplánu, on zkontroluje klíčové prvky řízení, promaže co je potřeba promazat a zkontroluje, co je potřeba zkontrolovat...Po dvou hodinách a třech kýblech vody Allegro pyšně nastavuje svá rudá křídla sluníčku a naleštěný plexit kabiny rozpustile vrhá prasátka do prostoru. Doplňuji palivo a olej, protáčím nasucho vrtuli a nemůžu se dočkat. Včasný příjezd se vyplatil. Půjdu první, Jarda s Honzou po mně a pak ještě Standa, abychom si po zimní přestávce obnovili návyky a učinili zadost předpisu jenž praví, je-li pauza od posledního letu delší než 90 dní, je třeba provést tři samostatná přistání, až pak je dovolené vzít na palubu někoho jiného než pilota či instruktora. A já se o svou radost z létání chci dělit. S Katkou, Vaškem, ti už se mnou loni létali nebo i s někým dalším.
Konečně zase sedím v kabině, provádím úkony před spuštěním motoru, Jarda stojí opodál. Bezva chlap. Rozhlížím se kolem, před letadlem je prázdno, plachtaři připravují své věci, mačkám brzdu podvozku, sytič, magneta, a otáčím klíčkem...motor spokojeně zařval, letounek se chvěje, zavírám sytič a upravuji otáčky na 2 500 rpm...Jarda zvedá palec, vše je ok, můžu pokračovat. Než se motor ohřeje, kontroluji parametry na přístrojích, nastavuji si výškoměr a spouštím gpsku v mobilu. Dnes nepoletím nikam daleko, ale jsme blízko karlovarského letiště a narušení jeho okrsku by určitě nebylo dobré.
.....Najíždím na dráhu 05, klapky v poloze pro vzlet, řízení po kontrole, odpovídač nastaven na 7000 a aktivní...u rádia na letišti nikdo není, sezóna ještě nezačala, ale přesto do mikrofonu hlásím vše jako obvykle, jen mi nikdo neodpovídá. Posouvám plynovou páku dopředu, motor zvyšuje otáčky a radostně řve, letadlo se dává do pohybu a já jsem plně soustředěný na vzlet...a jsme nahoře...konečně...jak mohou být tři měsíce dlouhé...
...hned u nebanického sila jsem se na vstřícném kursu potkal s jestřábem, nemíjeli jsme se dál než dvacet metrů od sebe a trochu mě vystrašil...jsou velcí tihle naši vládci nebes...ale on je tu doma...bylo nádherně, vzduch klidný a všechny vísky i městečka byly na svých místech. A přece to bylo jiné...pokaždé to tak je a vždycky mě to fascinuje. Západně od Vřesové jsem si vyžádal vstup do CTR v prostou Nejdku. Po průletu nad rodným městečkem jsem zaletěl nad Smolné Pece, kde na mě ze země mávala sestřička Lidka a ostatní, jen malý Davídek se nenechal vyrušit ze spánku...než jsem letěl, zavolal jsem jí, takže mě čekali...mávala dole nějakým světlým hadrem a na sousedy pokřikovala, že brácha letí Usmívající se a sousedovic děti taky mávaly a psi prý štěkali...to už jsme si z toho pak večer u kávy dělali legraci, už jsem tam několikrát dřív kroužil, ale letos poprvé...nahoře bylo docela živo...pak zpátky nad Nejdek, zamávat těm, kdo snad zvedli hlavu k nebi a když jsem se vracel do Chebu, vzal jsem to přes Svatavu, mezi Medardem a Sokolovem...
Vyšlo to bezvadně nejen proto, že jsem absolvoval svůj letošní první...ale i proto, že loni jsme s Katkou provedli i loňský poslední Úžasný